Olga Zbranek Biernátová
Social Media a Content Manager
Neustále usměvavá a energie plná Ola Zbranek Biernátová má u nás na starosti social media & content tým, který spravuje naše sociální sítě. V tomto delším, leč moc zajímavém rozhovoru, jsme se jí ptali na otázky související s naší firmou, jejími knihami, ale i na osobnější věci.
Ola nám prozradila, jak vznikají úspěšné příspěvky, co ji na práci Content & Social Media Managerky nejvíc baví a jaký je podle ní klíč k úspěšnému osobnímu brandingu na internetu. A nejen to, má pro vás i pár tipů, jak se sami můžete posunout na sociálních sítích mezi profíky nebo jak vznikla její online přezdívka a kde nejraději píše své knihy.
Připravte si kávu a připojte se k našemu povídání s Olou!
Jak dlouho pracuješ ve firmě a jak ses do Albatros Media dostala?
V Albatros Media pracuji 6 let a dostala jsem se sem pomocí akvizice Knihy Zlín, ve které jsem byla předtím. Respektive, se kterou jsem externě spolupracovala. Tenkrát jsem dostala nabídku společně s Knihou Zlín taky přejít pod Albatros Media a toho jsem využila. Jsem tu už šest let. 😊
A nelituješ?
Ne, ani trošku nelituju. (smích)
Měla jsi zkušenosti s nějakou prací už předtím?
Měla. Celý život pracuju víceméně v knižním byznyse. Různé projekty jsem dělala i bokem. Začala jsem pracovat už během školy v knihovně na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, kde jsem se věnovala informační práci a vzdělávání, ale zároveň i marketingu.
A k tomu jsem bokem se svými spolužáky z výšky podnikala. Dělali jsme společně social media marketing, když u nás začínal Facebook. To se psal zhruba rok 2008, na dnešní poměry jsme dělali neuvěřitelné projekty, něco, k čemu bychom se dneska určitě nedostali. Podařilo se nám tehdy spolupracovat třeba s Českou televizí, rozjížděli jsme page Colours of Ostrava, dělala jsem chvilku i Pietro Filipi nebo H&M a tak dále. Potom jsem se z univerzitní knihovny posunula do knihkupectví Neoluxor, kde jsem dělala online marketing a z Neoluxoru jsem potom přešla do Albatros Media.
Co všechno, kromě social media týmu, máš na starosti v Albatros Media?
Nic, jenom social media tým. (smích) Primárně se starám o holky, které dělají sociální sítě, jak po obsahové stránce, tak po stránce výkonnostní. K tomu spravujeme webové stránky a potom periferně řeším další složky online marketingu a snažím se být hodně v kontaktu s kolegy, co dělají e-commerce. Sama se blíže věnuju YA literatuře. V Albatros Media mám na starosti online projekt Humbook, ale i YA hodně čtu a posuzuji, spolupracuji s redakcemi apod.
Jak náročné je udržet si angažované fanoušky na sítích?
Velmi. (smích) A je to pořád náročnější a náročnější, protože člověk se musí neustále snažit. V některých oblastech marketingu je to celé pomalejší, ustálenější a když nepodceníte začátek a počáteční investici, těžíte z toho mnohem déle a stačí vám pak už jen průběžné popostrkování a postupné inovace. Na sociálních sítích je každý den vlastně tak trošičku od začátku. Je to sice o tom, že si budujeme nějakou fanouškovskou základnu, brand, komunitu, která nám samozřejmě pomáhá v dennodenní aktivitě. Jinak ale pořád bojujeme o pozornost lidí a o to, aby nás měli rádi, aby nám dali ten lajk, aby se proklikli a vybrali si nějakou knížku.
Takže to musíte každý den vymýšlet úplně něco nového…
Ano, neustále. Samozřejmě se to snažíme postupem času co nejvíce automatizovat, ale vždycky nakonec narazíme. Vždycky nás ta rychlost toho socialu dostihne a člověk musí neustále inovovat chtě nechtě.
Co by měl umět takový markeťák v Albatros Media?
Ideálně všechno, a ještě něco navíc, to by bylo úplně optimální. (smích) Moje zkušenost s marketingem a s lidmi ve firmě je, že je opravdu důležité mít vztah ke knížce. Jde moc poznat, když to tam není a když to tam je. A dost to pak kompenzuje skutečnost, že někdo není třeba úplně nejlepší v klikání reklam. Vášní pro čtení to ale dokáže do jisté míry kompenzovat. Když nemá osobní vztah k produktu, chybí tam intuice s knihou spojená.
Za profily na sociálních sítích ve většině případů nejdou vidět žádní konkrétní lidé, pokud se nebavíme o projektu, jako je Humbook. Nikdo neví, kdo spravuje Albatros Media na FB nebo kdo spravuje značku Knihozem či CooBoo. Ale cítíte to tam. Cítíte duši člověka, který tvoří profil. A proto je důležité, aby měl k tomu produktu vztah, protože jinak je to takové prázdné.
To jsi nám nahrála na další otázku. Kdo přišel s nápadem na značku Humbook?
Nejsem si úplně jistá, protože jsem do AM přišla asi půl roku poté, co Humbook vznikl. Ale myslím si, že to byl Josef Žák, ředitel marketingu a obchodu. Ten přišel s potřebou nějakým způsobem více podpořit YA segment, a tak vznikl jednodenní festival Humbook. Název vymýšlela, tuším, agentura. Nejdřív tedy vznikl festival a po půl roce jsem nastoupila do Albatros Media. Byla jsem tedy na začátku toho, kdy se z jednoho dne stala celoroční značka, která nakonec nabobtnala až do dnešního stavu. A myslím si, že bude dál bobtnat ještě dál. (úsměv)
Jak se v čase měnil HumbookFest? Víme, že za covidu byla pouze online verze, pak z toho byl nějaký hybrid offline i online verze, samozřejmě stoupá i počet návštěvníků…
Změnil se ohromně. Na začátku to bylo mnohem komornější, protože první HumbookFest se konal v Elektře a bylo tam zhruba 300-400 lidí a byla to strašně punková akce. Všichni tam jen tak seděli na zemi, hrál se tam šprtec, prostě bylo to takové, že se setkali knihomolové.
První HumbookFest 2016
Tenkrát ale bylo neskutečné, jak velké hvězdy se festivalu zúčastnily. Byl tam Christopher Paolini, byla tam Ruta Sepetys. Celá akce měla úžasnou atmosféru, jako bychom se sešli v klubovně v Praze a jen tak si pokecali o knihách. Ale po prvním roce se návštěvnost zvýšila na dvojnásobek. Takže na druhém HumbookFestu už bylo asi 800 lidí a už tam byla velká profesionální stage, takže šlo o úplně jinou událost.
Následující rok už se zúčastnilo asi 1500 lidí a znovu šlo o úplně jiný zážitek. A letos už HumbookFest pořádáme v O2 Universu, který pojme kolem tří tisíc lidí. Doufáme, že v budoucnu se s návštěvou dostaneme i mnohem dál. S prvním ročníkem se to vůbec nedá srovnat.
Zatím poslední HumbookFest 2022
Samozřejmě máme také více zkušeností. Promítá se do toho i to, že vše umíme lépe zorganizovat. Máme rovněž mnohem víc zpětné vazby od fanoušků a dokážeme se jim víc přizpůsobit.
Kolik lidí očekáváte na letošním festivalu?
To bude vědět Vendy, která má akci na starosti. Ona hlídá cíle a budgety a bez ní bychom možná pořád seděli v Elektře se 400 nejnadšenějšími knihomoly. Za mě vnitřně, pokud se dostaneme na 3000 lidí, tak budu spokojená. Ale vzhledem k tomu, jaké máme autory, tak to dáme na pohodu. Ale teď to nechci zakřiknout. (smích)
Chcete zjistit, jací autoři se letos zúčastní HumbookFestu? Sledujte informace na humbook.cz, brzy se dozvíte první jména.
Víme, že jsi vydala několik knih. Jak jde skloubit práce v marketingu s psaním knih?
Nejde, respektive já píšu knížky, když nepracuju a nemyslím tím po večerech, ale musím se úplně odstřihnout od svojí práce a jít psát. Takže jezdím na tzv. psací dovolenou. (smích) Třeba o Velikonocích jsem měla psací dovolenou, byla jsem přes týden v Brně. Vždy jezdím do Brna, což se vyvrbilo během covidu, kdy nikdo nemohl vyjet do zahraničí a já jsem neměla kam jet na dovolenou, tak jsem jela do Brna.
Dříve jsem tam studovala, mám ráda to město. Ale jak studuješ na výšce, chodíš akorát za zábavou a do školy a nedostaneš se na památky. Tak jsem si říkala, že navštívím galerii, že půjdu do vily Tugendhat, obejdu všechny další pamětihodnosti, které jsem v Brně nikdy neviděla. Ale protože těch pamětihodností není v Brně zase tolik, aby to naplnilo dlouhou dovolenou, tak jsem tam začala psát a fakt mi to šlo.
A od té doby jezdím do Brna psát, je to 3 roky, co to dělám. Nemá to vůbec žádný racionální důvod. Myslím si, že bych klidně byla schopna psát v Kladně, v Plzni, ale mám zakódované v hlavě, že Brno funguje. Takže jezdím do Brna, pořád do toho stejného hotelu a dělám pořád ty stejné věci každý den a píšu tam knížky.
Odstřihnu se od práce a píšu, ale zároveň musím říct, že pro psaní knih hodně využívám všechny zkušenosti a věci, které znám z práce. Respektive pak pro práci se samotnou knížkou, protože přesně vím, jak bude probíhat marketing už ve fázi, kdy knížka vzniká. Nedokážu se od toho odstřihnout, abych na to nemyslela a abych to nezohledňovala. A vlastně mě to i docela baví nad tím takhle přemýšlet a přistupovat k tomu.
Jak dlouho jsi měla v hlavě, že napíšeš knížku?
Nikdy jsem neplánovala, že napíšu knížku. Každý knihomol o tom podle mě sní, ale spousta z nás naprosto realisticky ví, že ne každý to dokáže. Já jsem si myslela, že to určitě nedokážu. Navíc, když si vybavím hrozný zážitek s psaním diplomky, to jsem zvládla 100 stran a myslela si, že je to vrchol. Myslela jsem si, že už nikdy nic dalšího nenapíšu, protože to bylo strašné a říkala jsem si už nikdy.
Potom v našem inovačním oddělení vznikla aplikace Storki, kde se píše chat fiction, krátké příběhy psané kompletně v konverzacích, které máte přečtené za 5-10 minut. To mi přišlo dobré, měla jsem chuť vyprávět příběhy, ale ne moc dlouhé.
A tak jsem začala psát Storki, hrozně mě to bavilo, docela mi to šlo. Vyprodukovala jsem jich obrovské množství a spousta lidí je četla. Na 10. narozeninách CooBoo za mnou už po tom, co jsme chvíli slavili, přišla kolegyně. Nezávazně jsme kecaly a ona na mě: „Ty, Oli, ty tvoje Storki čte hrozně moc lidí, napiš z toho knížku.“ A já: „Ne, já to neumím, to nezvládnu.“ A ona řekla, abych o tom přemýšlela.
Další den ráno mi psala na messengeru a říká: „Já to ale myslím vážně, že to máš opravdu udělat.“ Odpověděla jsem: „Já to taky myslím vážně, že to určitě neudělám. (smích)“ To bylo v září.
O Vánocích jsem potřebovala vybrat 3 týdny dovolené. Třetí den jsem se začala děsně nudit. Všechno bylo snězené, člověk akorát leží doma a kouká na pohádky. Tak jsem si říkala, že to zkusím a začala jsem psát knihu. Úplně to ze mě vypadlo. První knížku jsem měla napsanou za 6 týdnů.
Tři týdny jsem psala prakticky v kuse, denně několik hodin, potom jsem to po večerech a víkendech dopsala. Tak vznikla první kniha, to bylo takové čiré nadšení.
Další knihy vznikaly už trošičku s větším rozmyslem a plánem, často v tom Brně. Když v době Covidu vycházela moje první knížka, tak jsem rok-dva, neviděla nikoho naživo, kdo by knížku četl, kromě mojí mámy.
Píšu YA, „feel good romanťárny“ ze střední, které jsou postavené na chatech, na konverzacích. Je to barevná knížka plná fotek, text je rozbitý konverzacemi. Hodně pracuji s pop kulturou, všechny moje knížky dobře skončí, jsou plné klišé, které všichni tak milujeme a jsou hodně romantické.
Prozradíš, jak vznikla tvoje přezdívka nofreeusernames?
Ta vznikla kdysi dávno kvůli Twitteru. Když u nás začínaly sociální sítě, vystupovala jsem pod svým jménem, respektive takovou zdrobnělinou svého jména. Ve chvíli, kdy jsem se začala profesně prosazovat, začalo to být nevhodné, zejména na Twitteru. Takže jsem si chtěla změnit uživatelské jméno na něco normálního.
Seděla jsem nad tím asi 10 minut, ale všechno, co jsem vymyslela, bylo obsazené. Byla jsem už tak naštvaná, že jsem tam naklikala nofreeusernames, což znamená, že nejsou volná žádná uživatelská jména. A tak to vzniklo.
Když Twitter začínal, pracovala jsem v knihovně. Věnovala jsem se sociálním médiím, jezdila jsem hodně po konferencích, po BarCampech, takže mě lidi začali znát jako nofreeusernames. Pak jsem si na toto jméno založila blog, Instagram a od té doby mám všechno nofreeusernames.
Když se zeptám na oblíbený knižní žánr, tak to bude YA?
Určitě to bude YA. Pořád a už spoustu let. (úsměv)
Máš v poslední době nějakou oblíbenou knížku?
Jenom jednu? (smích) To je nejhorší otázka, na kterou se můžeš zeptat knihomola. Já bych možná spíš doporučila knížku, kterou si teď lidé ještě nemůžou přečíst, protože v rámci práce hodně čtu knížky, které ještě na pultech knihkupectví vůbec nejsou. Momentálně jsem nadšená něčím, co ještě vlastně nemůžu říct, protože nevím, jestli to vůbec a vyjde, případně kdy. (smích)
Ale z poslední doby bych doporučila Šťastně až navěky? od F. T. Lukens, což je i HumbookTip. To je feel good fantasy knížka. Vezměte si třeba Srdcerváče, oblíbený komix, ale zároveň i seriál na Netflixu a hoďte to do doby Krále Artuše. Vznikne vám taková queer romantická komedie, o které si myslíte, že to nemůže fungovat, ale funguje to velmi dobře.
Myslím si, že v téhle době hodně lidí hledá podobný únik a tato knížka je neskutečný relax. Strašně pozitivně člověka nabije, když má depku např. z inflace, z počasí, že prohrál jeho fotbalový klub. (smích) Tady tím si spraví náladu, to bych doporučila.
Neustále obohacuješ lidi kolem sebe různými podněty a know-how, a to nejen v rámci našeho interního vzdělávání. Kde sama bereš inspiraci?
Sama se nedokážu nudit. Když spadnu do nějaké nudící rutiny, tak musím někde něco vymyslet. Je to pro mě vyčerpávající, ale zároveň je to věc, bez které se neobejdu. Když mám pocit, že se mi nedostává dostatek podnětů, tak je někde vyhledávám. Já tedy nejvíc žiju online a tam to ke mně přichází ze všech stran, hlavně na sociálních sítích. Vždy, když vznikne něco nového, tak tam hned jsem, trávím tam hodně času, zkouším to, hraju si s tím apod.
Když píšu, i když pracuji, tak hodně čerpám třeba z TikToku, z Pinterestu, píšu si s AI, všude číhá spousta inspirace. Taky se snažím sledovat hodně zajímavých lidí, potkávat se s knihomoly a pozorovat, co dělají, bavit se s nimi. Hodně mám ráda i hromadné schůzky v práci. I když mám ten projekt relativně vymyšlený, tak mi pomáhá si to se všemi prodiskutovat a probrat a většinou mě to samotnou posune. Sama nevyvolávám žádný brainstorming, ale kolegové vyvolávají brainstorming ve mně. Myslím, že tenhle můj chaos je to taková moje kladná i záporná stránka zároveň. (smích)
Kde si dobíjíš baterky? Někde jsme slyšeli, že tě kolegové označují jako tryskomyš.
Moje dobíjení baterek je být absolutně sama bez žádných lidí a mít vypnutou hlavu. Nejlíp se mi to daří, když stavím lego a koukám u toho na hloupé seriály na Netflixu. Soustředím se na návod a stavím kostičky na sebe. Zároveň i lego sbírám a trochu do něho investuji, zajímá mě to. Kupuji si velká lega, ty malá mě nebaví. Když už, tak musí mít tisíce dílků. Takže mám doma např. Bradavický hrad, loď Millennium Falcon, teď jsem si pořídila Roklinku z Pána prstenů, kterou se chystám postavit.
Už to nemám kam dávat, lego je pro mě velká dovolená pro hlavu. A potom paradoxně i v práci docela vypínám, když dělám faktury. To jen klikám řádky a páruji s položkami. A když to po těch 70 řádcích vyjde, tak z toho máš dobrý pocit.
Máš ve svém volnu čas ještě na další koníčky?
Už nemám moc žádný další volný čas. (smích) Mojí největší vášní je konzumovat příběhy v jakékoliv formě. V práci s tím pracuji marketingově, ve svém volném čase hodně čtu, hodně chodím do kina, koukám na seriály. I ten TikTok je konzumace nějakých mikropříběhů. Do toho píšu knížky, to je teď něco, co mi zabere další hromadu času, který bych jinak trávila, nevím, možná sportem. No, sportem asi ne, já jsem sice tryskomyš, ale běhání je můj nepřítel.
Pokud bych měla zmínit ještě nějaký další koníček, tak je to umění. Ráda navštěvuju galerie všude po světě a obdivuju umění, i když mu vůbec nerozumím. (smích) A pak mám také ráda cestování, hlavně po velkých městech jako je Paříž, New York, Londýn, Barcelona apod. Toulat se uličkami, jezdit vlakem z místa na místo, navštěvovat muzea, to je moje.