Tomáš Jodas
Manažer zahraničního obchodu
Vydáte krásnou knihu, je skvěle napsaná, má nádherné obrázky, na českých pultech se po jejích výtiscích jenom zapráší. Zkoušíte ji tedy nabídnout i na cizích trzích. Na první pohled jednoduchá rovnice má však neočekávaný výsledek. Nezájem. Co je špatně? Rozdíly mezi knihami prodávanými na zahraničních trzích a na našem trhu nám vysvětluje Tomáš Jodas.
Jaké druhy knih nabízíte do zahraničí?
Do zahraničí nabízíme hlavně dětské knížky, protože u nás není taková velká autorská obec, která by se dokázala mezinárodně prosadit. Tedy až na některé výjimky, které ovšem souvisí s různými dotacemi atd. My chceme být nezávislí na státu, takže se snažíme vytvořit tituly, které jsou samy o sobě prodejné.
„Dětská literatura nám ze všech segmentů přišla pro zahraniční trh nejvhodnější.“
Navíc v tom máme tradici. Místo obsahu sázíme na silnou ilustrátorskou školu, která má dodnes ve světě velké renomé. Zahraniční obchod je tedy hlavně v segmentu dětských knih. Dětské knihy pro zahraniční obchod musí být zhotovené na nějaké univerzální téma typu pocity či závist. Témata, která jsou srozumitelná pro celý svět.
Potom se soustředíme na naučně populární část, v zahraničí je označována jako nonfiction. Tam je to téma také univerzální. To jsou naše nejsilnější segmenty. Knihy, které bazírují hlavně na silné ilustrační stránce a na univerzálním tématu.
Jak moc se liší ilustrace u obrázkových knih pro zahraničí?
Nejen pro Česko, ale obecně pro region střední Evropy jsou ilustrace spíše takové nostalgické a melancholické. To ve světě moc nejede. My na druhou stranu zase nechceme úplně kopírovat mainstream, jako je třeba Disney. Ne, že bych jejich tvorbu kritizoval, ale už je to obsazené. My jsme něco mezi tím. Naše ilustrace jsou propracovanější než u Disney, neřadí se do hlavního proudu, ale zároveň nespadají do té nostalgické či melancholické stránky, která je typická pro náš region.
V ilustracích je tedy největší rozdíl?
Knížky, které děláme pro zahraniční obchod, se víceméně ujmou i v Čechách, ale nejsou tak známé. Naopak knížky, které jsou dělané na české reálie, zase moc neřeknou čtenářům např. v Brazílii. Třeba kniha Áďa spadla do kanálu popisuje historii Prahy, tudíž osloví nejspíš jen Čechy.
Neříkám, že se ta knížka nemůže ujmout, ale nebude to tak masové, aby nám to vydělalo na chleba. Takže hledáme spíše univerzální téma. Ilustrace jsou skutečně trošku jiné, málokdo pozná, že jsou tady z tohoto regionu.
Vaše oddělení zahraničního obchodu se teď osamostatnilo. Vítáte tento krok?
Úplně ze začátku jsme spadali pod programového ředitele a dělali jsme obchodní aktivity. Následně se obchodní část oddělila od redakce, která dělala knížky pro zahraniční obchod. Tam potom došlo k menšímu nesouladu, že my jsme dělali obchodní činnost a nemohli jsme nějakým způsobem ovlivnit redakční část. A naopak, redakce neměla dostatečnou zpětnou vazbu z obchodu.
Teď se to dalo pod jednu hlavičku, kam patří redakce, která dělá tituly pro zahraniční obchod, což je B4U v Brně a zahraniční obchod, což jsou obchodníci a marketing zahraničního obchodu. Slibujeme si od toho větší synergii a lepší spolupráci, abychom společně naplnili naše cíle. Předtím byl zahraniční obchod pod vnitřním obchodem, což bylo nelogické, protože ty zájmy byly zcela odlišné.
Jak moc je vaše práce jiná v souvislosti s pandemií? Jezdíte ještě po světě?
Bohužel nám zrušili veletrhy. Veletrhy byly výborné v tom, že jsme knížku ukázali zákazníkovi. Zrovna u těch dětských knížek, kde jsou silné ilustrace, je osobní kontakt velmi důležitý. Jde hlavně o to předvést fyzickou knížku, protože když se posílají PDF nebo videa, tak je to vždycky zkreslené. Redaktor potřebuje tu knížku vidět.
„Veletrhy jsou pro nás nenahraditelné.“
Když nám zrušili veletrhy v Boloni a ve Frankfurtu, tak jsme se rozhodli vyrazit na tzv. spanilé jízdy, jak kdysi za Jiřího z Poděbrad. Tak tomu u nás říkáme. Objeli jsme zákazníky v Evropě. Absolvovali jsme to ve dvou, každý měl kufr knížek, který vážil 23 kg. Navštívili jsme redaktory a nakladatelství, kde jsme naše tituly prezentovali. Tím jsme alespoň částečně nahradili ten výpadek. Samozřejmě to není ono, protože na veletrzích je spousta nakladatelů z latinské Ameriky, z Asie atd., což momentálně není v našich možnostech objet.
Další věc, kterou děláme, abychom ten výpadek nahradili, jsou prezentace formou videomeetingů. Ale jak říkám, trošku to postrádá kouzlo. Knížky prezentujeme na videu, což není úplně to samé jako při kontaktu na veletrzích. Upřímně se těšíme, až tahle doba pomine a znovu obnoví veletrhy, protože jsou pro nás nenahraditelné.
Jak vypadal veletrh v Boloni v roce 2019
V jaké nejexotičtější zemi jste prodával knížky?
Nejexotičtější? Každá země je relativně exotická (smích). Ale ze zajímavých zemí mohu zmínit třeba Mexiko, tam jsme byli na veletrhu v Guadalajaře. Byli jsme také na veletrhu v New Yorku, ale to už není exotická země. Byli jsme v Číně, jak v Pekingu, tak v Šanghaji. Byli jsme v korejském Soulu. Byli jsme na Taiwanu, byli jsme i v Tokiu. To jsou asi ty nejvzdálenější destinace. Plánovali jsme i São Paulo a Kuala Lumpur, ale to jsme bohužel kvůli pandemii museli zrušit.
Co vás např. v Mexiku nejvíce překvapilo?
V podstatě nic, jsou tam úplně normální lidi, jako všude na světě. Naše knížky se jim líbily. Tam byl snad jediný problém se prosadit, protože to tam zcela opanovali američtí a španělští nakladatelé. Tyto velké nakladatelské domy tam mají ten trh zmapovaný. Mezi ně se vlezou malí mexičtí nakladatelé, kteří ovšem nemají takový potenciál, aby od nás nějak ve velkém nakupovali knížky.
Ještě před začátkem pandemie, míval jste typický pracovní den?
Vždy, když jsme byli v kanceláři, tak se dá říct, že to byl typický pracovní den. Ale my jsme se každý měsíc zúčastňovali buď nějakého veletrhu, nebo jsme jeli do zahraničí přímo za zákazníkem. Takže z toho měsíce byl někdo z nás vždy týden na cestách. Dá se říct, že 3 týdny byly typické, kancelářské a týden jsme byli na služební cestě, která pro nás vždycky byla zajímavá.
Jakou knihu jste naposledy četl?
Teď nemám moc času číst knihy jen tak pro zábavu. Většinou čtu knížky, které mi přijdou jako příspěvky od jiných redaktorů mimo redakci B4U, zdali by se nehodily na zahraniční obchod. Ale protože jsem velký fanda do komiksů, tak mě velmi zaujala kniha Jedno obyčejné léto, které jsem si zrovna přečetl o víkendu. Kniha tedy není z našeho nakladatelství, snad to nebude vadit (smích).
Prozradíte na závěr nějakou zajímavost z veletrhu?
Vášnivě hraju na baskytaru, která mě nemůže opouštět nikde, ani na cestách. Byli jsme ve Frankfurtu, veletrh skončil a my už jsme balili knížky. Pro pobavení ostatních jsem si sedl a začal tam hrát na baskytaru. Oslovila mě jedna slečna, jestli si může ode mě baskytaru půjčit. Díky její kráse jsem jí nemohl říct ne. Úplně úžasně tam na tu baskytaru zahrála. Až potom jsem zjistil, že je z jedné brazilské populární kapely.